Jednoho mlžného rána popíjím teplý čaj a pozoruji svůj náramek. Byl vyrobený na zakázku jednou úžasnou ženou. Není to tuctovka ze stánku, je to originál vyrobený s láskou a jasným záměrem… Asi tohle mi plulo hlavou a šlo to ještě dál, hlouběji.
Když jsem nad tím uvažovala v širším měřítku, tak jsem se dostala k úvaze, že i každý z nás je jedinečným originálem přírody. Jedinečným koktejlem neuronů, buněk, emocí, zkušeností, automatismů. I když vypadáme stejně, reagujeme podobně, máme třeba i stejné nápady, tak přes to jsme jedineční. Naprosto nenapodobitelní. Úžasní v nedokonalosti (jak jsem psala před časem).
A ta odlišnost, tyhle body, nás vlastně spojují. Propojují nás s partnerem, s našimi dětmi, klidně se zvířecími parťáky. Protože právě tohle je tím, co máme všichni stejné – jsme nenapodobitelní.
A to mě přivádí k další myšlence. Tím, že jsme zcela úžasným originálem, je zřejmě, že bychom takto k sobě měli i přistupovat. Co tím chci říct? Asi to, že pokud hledáme odpověď na nějakou otázku – jak se rozhodnout, co bude pro mě nejlepší, nebo jen jaké tričko si vybrat – tak ta jediná správná odpověď se ukrývá v nás. Jedině my sami víme, s čím bude naše vědomí, ale i to, co je pod povrchem, v souladu!
V okamžiku, kdy se nerozhodneme sami za sebe, necháme se ovlivnit, protože takhle to mudr pudr v té knize psal, a s námi to nebude úplně rezonovat, tak to jednou vyplave na povrch. My si to kolikrát ani neuvědomíme, že jsme naštvaní zrovna kvůli toho či ono, ale někde tam to je. Někde nás to žere. A to jen proto, že jsme neposlechli sami sebe, ale šli v botách někoho jiného. V botách, které nám úplně nepadly, ale byly „vědecky ověřené“J. Snad víte, co mám na mysli.
Možná proto jsem se dala na dráhu koučování. Právě v koučování, a vlastně i v midnfulness, se pracuje s myšlenkou jedinečnosti každého z nás. S jedinečnou myslí, s originálním prožíváním totožných situací,…
Vede mě to totiž k tomu, abych uvažovala nad tím, jestli jednám podle vzorce někoho jiného, který jsem dostala do vínku, nebo je to mé hluboké přesvědčení o čemkoli. Přišla jsem na to, že mnoho věcí dělám jen z toho důvodu, že mi to tak bylo řečeno a vlastně nevím, proč tomu tak je. Že mnoho názorů není ani tolik mých, jako že jsem je někde slyšela. Že vlastně ani nevím, co mě dráždí z mé vlastní podstaty a co mě vytáčí proto, že se to tak „zkrátka nedělá“ – jako třeba nevztékáme se, ne? A je to moc fajn! Začínám vlastně v mnoha věcech znovu! Ale podle sebe! A to je na tom to úžasné, protože není nic lepšího, když si to pokazíte po svém:-).
Proto možná tip i pro Vás: Dělejte věci po svém, ne jen proto, že Vám to říkali doma či ve škole. Přináší to nové možnosti, nové pohledy a hlavně – je to v souladu s Vámi!