Jak se dnes cítíte? Jak se cítíte v průběhu týdne? Nejčastěji během roku? Jste šťastné? Děláte věci, které vás baví a naplňují? Nebo čekáte na víkend, až bude líp. Až budete dělat, co vás baví? Až…
Jak často ve svém slovníku používáte AŽ? Až vyrosteš, až budeš starší, až budeme mít více peněz, až budeš moct. Až budou děti velké, až si to budu moct dovolit,… Kolik takových vět jsme schopny vyplodit? Stovky, tisíce? Nekonečné množství? A co si zahrát takovou nevinnou hru na TEĎ. Zkrátka a jednoduše změníme AŽ na TEĎ. Zkuste to. Jakou cítíte s tím slovem – TEĎ – energii? Je jiná? Má jinou šťávu? Chuť? Jasně, že má!
Proč tomu tak je? To je jednoduché. Protože je to energie činu, aktivity, je to energie tvůrce. Tvůrce, který svůj život vytváří. Nenechává se unášet proudy. Zkoumá, co je jeho životním voláním, které máme všichni! Respektuje to, co cítí, protože jedině ono TO, které vychází z nás, je to nejsprávnější na celém světě! A že to neodpovídá standardům? A co jako?! Je to vaše! Tak čemu jinému by to mělo odpovídat?
Chce to ovšem odvahu! Hodně odvahy. Protože je daleko jednodušší „respektovat“, co se sluší a má, než jít za hlasem svého srdce, které může (ale nemusí) jít proti proudu. Ono tam totiž odpadne ta jistota, kdy nás to svádí vymlouvat / omlouvat se na systém, na ostatní, na celý svět. Chce to odvahu, abychom přijali fakt, že život, který žijeme a rozhodNutí, která činíme, jsou jen NAŠE. Nikoho jiného. Protože, ač si to chceme, nebo nechceme přiznat, volbu máme vždy. Minimálně v tom, jak postoj k tomu či onomu zaujmeme! A víte, co se pak stane? Pocítíte svobodu, volnost! Pocítíte brutální a upřímnou radost, která pramení z hloubky vaší duše!
K čemu vás tedy chci dnes ponouknout? Tvořte, vážené dámy, svůj život! Jsme v době, kdy můžeme téměř vše, co si ovšem dovolíme! A pokud opravdu víme, že jdeme cestou svého vnitřního hlasu, budeme šťastné! A je fuk, jestli vám to štěstí dá moc, peníze, služba lidem, nebo péče o své děti. Je to zcela nepodstatné! Co je ještě méně důležitější – je to, co tomu řeknou ostatní! Ve chvíli, kdy se dostanete do fáze – „no a co“? Kdy vám je zcela ukradené, co si myslí Božka nebo soška, vyhrály jste! Vyhrály jste svoje štěstí a spokojenost! Jste tvůrci svého osudu! Gratuluji!
A pozor! Není to o tom, že jste pořád happy jako grepy! Je to i o tom, že respektujete, že to někdy zkrátka není úplně ono! Ovšem těchto dní je pak o poznání méně, než když se dennodenně budíte s tím, že většinu času trávíte tím, co vám nedává smysl, potažmo ani radost. Pokud to ovšem uchopíte do svých rukou a pokusíte se i v tomto hledat smysl či trochu radosti – je možné tam najít i smysl! Je to pořád jen a jen o té volbě.
Toužím po tom, abychom si uvědomili, že nejsme otroky osudu! Máme jej ve svých rukou, i když je to mnohdy těžko uchopitelné! Leč jsem přesvědčená o tom, že jsme toho schopní všichni! Chce to jen chtít! Chtít žít! Ne prožít!
Proto žijme! Prožívejme! Užívejme! Nečekejme! Proč? Protože se jednoho dne osud zeptá: „Tak co, panenko, jak jsi spokojená? Jak jsi to uchopila?“ Co v tu chvíli odpovíte? Já bych si přála odpovědět – „Hele minimálně jsem to zkusila. Zkusila jsem to vzít do svých rukou! Prožívala jsem život se vším, co mi dal! Využila jsem svého daru, svého potenciálu. Neplnila jsem své dny jen něčím, co jsem MUSELA! Žila jsem! A i když jsem si nabila hubu, nabila jsem si ji po svém! Protože jsem si věřila! Věřila jsem tomu, co jsem cítila, tomu, co bylo ve mně! Proto jsem do toho šla!“ A proto (SNAD) jednoho dne odejdu šťastná!
Běžte do toho i vy! Je fuk, do čeho! Jen se začněte řídit svým srdcem! Poslouchejte sami sebe! Vy to víte totiž nejlépe! Nikdo jiný! Ani kartářka, ani lékař, ani máma, ani Božka ze sámošky! Jen VY! Vyhrňte si rukávy, připravte se na smrtelný pot na čele, protože přijde, ale začněte! Vykročte vstříc SVÉMU ŽIVOTU. Ne cestou někoho jiného, ač může být fascinující – není vaše! Proto, pokud chcete dělat cokoli a zní to šíleně, ale cítíte, že to prostě chcete, tak to zkrátka udělejte!
Netvrdím, že máte hned teď dát výpověď z práce, nechat se rozvést nebo strčit děti do babyboxu! Ovšem pokud to tak cítíte:-).
Stačí, když začnete poslouchat sami sebe! A začnete dělat to, co vás volá. To, že to třeba ve finále nevyjde a necítíte se v tom, jak jste doufali, je ve finále jedno. Důležitá je ta zkušenost! Protože ta se stane rozhodující v dalších momentech vašich životů.
Já už jsem se rozhodla! Jdu cestou svého srdce, za voláním své duše! Uvědomuji si rizika, ale tvořím SVŮJ život! Jsem géniem na své vlastní cestě a pracuji na tom, abych jedině já byla autoritou sama pro sebe! Protože tak to je. Jen to do sebe dostat:-).
Vykročte se mnou! Už dnes! Protože slunce zachází každý den!
Přeji vám to ze srdce!
Petra