„Až jednou budu velká, až budu mít dost peněz, méně kilo nebo jen více odvahy…“
Každý z nás na něco čeká. Čekáme na chvíli, až opustíme brány školy, abychom se už KONEČNĚ nemuseli učit. Načež zjistíme, že se učit budeme celý život a vzdělání, které jsme na škole získali za tu námahu stejně nestálo (motivační věta pro Vaše děti:-)).
Čekáme na to, kdy už odletíme z rodného hnízda, abychom si mohli ZAČÍT dělat, co chceme. Ve chvíli, kdy nám přijdou první složenky, smlouva k hypotéce, nebo rodný list právě narozeného dítěte, stejně zjistíme, že ta dobo volnosti je pryč. Znáte to?
Ani já jsem to neměla jinak. Chtěla jsem změnit svůj život, ale… Nevěděla jsem, jak na to, bála jsem se změny, přeci to není tak hrozné, blá blá:-). A tak jsem si jednoho dne řekla, že prostě začnu. Začala jsem cvičit, každé ráno. Co na tom, že je to JEN pět minut, to přeci nemůže stačit, kritik praví! Houby! Stačí to a pocit, který se dostaví za to stojí.
Přidala jsem meditace. Meditace? Co to jako je? Jsi jako ten „ezohipík“ a kde ses to jako naučila? Nikde, prostě si sednu a třeba jen tak koukám, pak třeba dýchám, pak se soustředím na to, kde ten dech vedu, pak se nechám vést jiným „ezohipíkem“, který tomu rozumí víc než já. A jaký vidíš pokrok? Vztekáš se méně? Ne, někdy i více, ale nyní vím, že emoce musí ven, nemůžu si je v sobě schraňovat, abych pak bouchla jako plynová kamna čekající na jiskru. A ta přijde vždycky.
Běhám, to tedy už dlouho, ale ve chvíli, kdy jsem přišla na to, že to dělám celé roky blbě, tak běhám jinak! Neběhám jako chlap – musíš, přidej, cože??, ty nemůžeš? .. nyní běhám pro radost, pro potěšení z toho, co vidím, že dýchám, že tančím bosa na louce. Je mi fuk, že se zastavím, prostě mi došel dech a je mi u paty, jestli mě někdo vidí! Jsem to já, kdo letí krajinou, já ve své podstatě, ve své radosti a prožitku z toho, co dělám!
Koupu se v ledové vodě! A ty se nebojíš, že se nachladíš? Rok jsem neměla rýmu a mám rekord obnažení a ponor v -10°C, což je dobrý!
A jsem to taky já, kdo se vyprdl na všechny jednou, založila si stránky a je mi opravdu jedno, že to neumím, že bych měla počkat až se to naučím. Já už nečekám. PROSTĚ ŽIJI! ŽIJTE SE MNOU!:-)
S láskou
P.