Jak často se cítíme malí, nepatřiční ba dokonce zbyteční? A jak moc tyhle pocity ovlivňují náš život?
Jsem zrovna v kurzu, kde se učím, jak podnikat. Nikdy jsem to nedělala, ale jedu na vlně začít a nečekat, takže proč ne. Jsou tam holky, které frčí, mají rozjeté stránky, sítě, blogy a možná i bloky. První setkání mě velmi nabudilo a ozvala se moje mužská polovina – pojď, jdeme do toho! U druhého setkání jsem se cítila dost nepatřičně – „hele fakt tady jako nezapadáš“. Dvě hodiny ZOOM vysílání jsem doufala, že na mne nevyjde řada, že si to odposlechnu a půjdu se staženým ocasem zpět do své bubliny geniality. Ovšem řada na mne došla.
Bohužel mi chyběla energie a můj příspěvek do diskuze vypadal asi takto: Hele já jsme ta chudinka z chvostu, trošku mě politujte a pohlaďte a já zase půjdu. No děs, že. Každopádně se to uleželo. Naše drahá mentorka Věrka Svach mi zazrcadlila něco, co jsem měla už nějakou dobu zvědomeno, ovšem zase to vylezlo na povrch. „Je na Tobě cítit ta malost a nepatřičnost“.
A já tohle přesně vím. Celé dětství mi bylo říkáno, že jsem malá a tím i zůstanu a je to zkrátka ve mně. Ovšem já vím, že to není nic jiného než nálepka! Nálepka, která se při odlupování táhne jako sliz, ale při usilovném snažení jednoho dne povolí a nezůstane po ní nic. Prostě se to místo umyje a hotovo. A přesně takhle to teď cítím. Umýt a hotovo. Oka, možná budu i nadále nakupovat v dětské sekci, ale na druhou stranu zase ušetřím, že. Ovšem DOUFÁM, že si už napořád budu dávat pozor na to, aby se mne ta nálepka nedržela, o to víc, aby nekoukala do světa.
Jasně, že si nepořídím chůdy, abych celý svět zmátla, jde o to nemást svět, ale uvědomit si, že má velikost není v centimetrech, je ve vůli, v mé vnitřní síle, v mém odhodlání, v mé osobnosti a to je Vám taková velikost, že bych Vám to nepřála zažít! Oprava – vlastně přála!:-)
Proto mantra dnešního článku zní :
Se*me na velikost, na té opravdu nezáleží!