Sedněte si chvíli jen tak se svými myšlenkami a přemýšlejte o tom, jak se cítíte. Dobře? Skvěle? Také proč se tak cítíte? Co má vliv na Vaši náladu.
Já jsem se cítila často docela mizerně. Ať to bylo v pubertě, v dospívání či nakonec v DOSPĚLOSTI, na kterou táák dlouho čekáme. Když pak nakonec přijde, tak si říkáme, hm, dobrý a co dál. V tuhle chvíli se nabízí otázka, proč tedy pořád na něco čekáme a pak když to přijde, není to vlastně takové, jaké jsme to chtěli mít.
Není to jaké? No není to DOKONALÉ.
Dokážeme si ale představit, co ta dokonalost vlastně je? Je to tučné konto na účtu, usměvavé děti, které se NIKDY, opravdu NIDKY, nevztekají? Je to milující manžel, který o nás pečuje? Je to tchýně, která NIKDY neztrpčuje život?
Jak jste si definovali svou dokonalost? Já si ji definovala velmi dlouho. Skvělé známky ve škole. Jo, měla jsem je, ale stálo za to to úsilí, které jsem vynakládala? Úžasné vztahy v rodině. Hm, jo, to jsem si taky plnila, ovšem byla jsem vždy sama sebou? Nebo jsem někdy měla chuť hodit flintu do žita a prostě se na to vykašlat? Role úžasné matky?
Jasně! To je skvělá role, ale kruci myslíte si, že opravdu NIKDY nezvýším hlas na své děti? No to si pište, že to tak není! A co manželka? Pojďme podráždit i tuhle rovinu dokonalosti! Manželka – mám skvěle uklizeno, perfektně navařeno, jsem vždy sexy a přitažlivá kost, která kolem rozsévá úsměvy, polibky a přetéká optimismem. Ohoho, vraťme se na zem!
Co tedy vlastně chceme?
Je to asi otázka našeho muže, který je v každém/každé z nás. Naše mužská rovina a možná i naši otcové, kteří své holčičky nevědomky tlačili k tomu, aby přece soutěžily a byly lepší než ostatní. Hezčí, chytřejší, dokonalejší! Ovšem už nejsme ve škole! Nepotřebujeme mít jedničku! Na to se prostě v životě nehraje! Jak Vám to zní? Super, co?
Ale pojďme si to k sobě skutečně připustit! Ne, v životě nedostaneme známky! Ty nemají žádnou hodnotu! Jde jen o to, jak se v tom cítíme. Cítíme se šťastné v tom, že panáčkujeme podle přání muže? Pokud ne, tak se prostě vykašleme na to, aby byla každý den teplá večeře! Necítíme se na to, aby bylo každý večer naklizeno, když už nám na to nezbývá energie a raději bychom se zahrabaly do deky? Tak se na to prostě vybodněme! DOVOLME SI BÝTI NEDOKONALÉ! Poslechněme naše tělo, naši duši, které volají po odpočinku! Tak dlouho mi tohle trvalo, ale teď to prostě vím.
Vím, že nemůžu pořád čekat na to, až bude ideální okamžik, až budu všechno vědět, protože to se stejně NIKDY nestane! Nikdy! Ani kdybych ředitelovala celou Zemi! Úplně mi zní v uších: „To jsou kecy!“ Jasně, mohou být, ale můžu Vám říct, že v okamžiku, kdy jsem si začala DOVOLAVAT plynout si v NEDOKONALOSTI, tak se mi strašně ulevilo! Netočím se neustále v myšlenkách: „A co když udělám chybu?“ No tak ji prostě udělám, ale žiji tak, abych si ji uvědomila a POUČILA SE Z NÍ!
Protože jedině tyto chyby nás posunou dál! Jedině tak jsme schopni RŮST! Pokud budeme plout v módu JSEM DOKONALÁ, je vůbec možné se posunout dál? Myslím si, že asi těžko! Takže pro sebe něco udělejte – zamyslete se nad tím, jak vnímáte sami sebe ve světle dokonalosti a v tom, jestli třeba na sebe nevytváříte zbytečný tlak, protože to opravdu není potřeba. Není přece nic lepšího, než se umět posouvat!
Taky jsem tenhle článek mohla napsat s brýlemi a bylo by tam méně chyb, ale prostě se mi NECHTĚLO pro ně jít:-). A taky jsem mohla zvolit lepší fotku, ale není tahle dokonale nedokonalá?
Mantra dneška:
DOVOLME SI UBRAT ZE SVÝCH POŽADAVKU! DOVOLME SI BÝTI NEDOKONALÍ!
S láskou
P.